Formáty plakátů: od A4 po A1 a B1 — rozměry v cm

Formáty a rozměry7 min čtení · Aktualizováno: 03.11.2026

Výběr formátu plakátu není jen otázkou místa na zdi. Na rozměru záleží, z jaké vzdálenosti si někdo přečte Váš titulek, jaký klip rám koupíte a jak připravíte soubor, aby Vám ho tiskárna nevrátila k opravě. Níže najdete kompletní rozměry v centimetrech i milimetrech, orientační vzdálenosti čtení, typická místa pro vystavení a zásady škálování návrhu mezi formáty A, B a rámovými formáty 50×70 a 70×100 cm.

Formáty plakátů A a B — tabulka rozměrů v cm

Formáty řad A a B definuje norma ISO 216. Všechny mají stejný poměr stran 1:√2 (cca 1:1,414), takže když arch rozříznete napůl, získáte menší formát se stejným tvarem. Řada A vychází z archu A0 o ploše 1 m², řada B je o něco větší a často se volí pro pouliční a kinové plakáty.

V praxi se plakáty nejčastěji tisknou ve formátech A4 až A1 a dále B2 a B1. Větší archy (A0, B0) se používají méně, hlavně na výstavy, veletrhy a velké plochy v obchodních centrech.

50×70 a 70×100 cm — čím se liší od B2 a B1?

Formáty 50×70 a 70×100 cm jsou „rámové“ rozměry zaokrouhlené na celé centimetry. Vyrábí se pro ně většina klip rámů, galerijních rámů a vitrín, proto jsou tak oblíbené v obchodech, kinech a podnicích. Formát 50×70 je v praxi B2 zkrácený o 7 mm a 70×100 je B1 užší o 7 mm.

Poměr stran 50×70 (1:1,4) je téměř stejný jako u řad A a B, takže návrh z A2 nebo B2 převedete bez větších úprav. Formát 70×100 je o něco „kratší“ (1:1,43), což při převodu návrhu z A1 znamená doplnit nebo oříznout zhruba 1 cm pozadí. Než tisk objednáte, ověřte si, zda rám, ve kterém bude plakát viset, má rozměr B1, nebo 70×100 — to je častý důvod, proč se výtisk nevejde pod sklo.

• 50×70 cm — téměř B2 (50×70,7 cm), sedí do běžných klip rámů 50×70.
• 70×100 cm — téměř B1 (70,7×100 cm), standard plakátovacích sloupů a vývěsních vitrín.
• Při objednávce rámu vždy uvádějte přesný rozměr v cm, ne jen název formátu.

Z jaké vzdálenosti se čte plakát daného formátu?

Čitelnost závisí především na výšce písmen a teprve potom na samotném formátu. V reklamě se orientačně počítá s tím, že 1 cm výšky velkého písmene zajistí dobrou čitelnost ze vzdálenosti zhruba 2–3 m; vnímání ale ovlivňuje i typ písma, kontrast s pozadím a osvětlení. Tenká, ozdobná a kurzivní písma potřebují větší rezervu.

Následující hodnoty berte jako výchozí bod pro návrh. Pokud plakát visí ve výloze, na kterou se lidé dívají z chodníku na druhé straně ulice, zvolte větší písmo, než uvádí tabulka. Pokud visí u pokladny, vystačíte s menším.

Kam se věší plakáty jakého formátu?

Formát volte podle místa a podle toho, jak blízko k plakátu divák přijde. Malý plakát se na plakátovacím sloupu mezi ostatními ztratí, zatímco A1 na dveřích ordinace bude působit přehnaně. Níže najdete typická použití, která se v reklamní praxi osvědčují.

• A4 — nástěnky, vchodové dveře, schodiště, okénka pokladen, vitríny ve školách a na úřadech.
• A3 — výlohy malých obchodů a provozoven služeb, gastronomické podniky, chodby, pultové stojánky.
• A2 — výlohy obchodů, interiéry obchodních center, čekárny, kancelářské prostory, plakáty akcí v podnicích.
• 50×70 cm — klip rámy v obchodech a restauracích, koncertní plakáty v podnicích, dekorace interiéru.
• A1 — velké výlohy, vstupní haly budov, veletrhy, výstavní stánky, vědecké postery na konferencích.
• B1 a 70×100 cm — plakátovací sloupy a plochy, vitríny kin a divadel, prostory, kde se na plakát díváte z několika metrů.

Jak škálovat návrh plakátu mezi formáty?

Díky společnému poměru stran řady A znamená přechod o jeden formát výš vždy zvětšení na 141 % (√2), o dva formáty na 200 %. Se zvětšením rostou i písma: text 12 pt z A4 má po převodu na A1 zhruba 34 pt, což dobře odpovídá větší vzdálenosti čtení. Proto se vyplatí navrhovat rovnou v cílovém formátu, nebo v menším, ale poměrově shodném.

Přechod mezi řadami A a B poměr stran také zachovává, měřítko ale není zaokrouhlené. U rámových formátů 50×70 a 70×100 musíte navíc oříznout nebo doplnit několik milimetrů pozadí, proto by pozadí a grafika měly přesahovat oblast, kde leží důležitý obsah. Vektorová grafika (logo, nápisy, tvary) se škáluje bez ztráty kvality, rastrové fotografie ztrácejí ostrost, pokud mají příliš nízké rozlišení.

• Navrhujte ve vrstvách: pozadí, grafika, text — rozvržení pak snáz přizpůsobíte jinému formátu.
• Logo a nápisy mějte jako vektor, ne jako obrázek zkopírovaný z obrazovky.
• Po přeškálování zkontrolujte bezpečný okraj — důležitý obsah se nesmí přiblížit k okraji.

Rozlišení, spadávka a tiskový soubor plakátu

Pro plakáty, na které se lidé dívají zblízka (A4, A3), připravte soubor v rozlišení 300 DPI v měřítku 1:1. U A1, B1 a 70×100 cm obvykle stačí 150–200 DPI, protože se na ně nikdo nedívá z pár desítek centimetrů. Ke každé straně přidejte 3 mm spadávky a důležité nápisy umístěte alespoň 5 mm od linie řezu (u formátů od A2 výš raději 10 mm).

Soubor uložte jako PDF v čistém formátu se spadávkou, s písmy převedenými na křivky nebo vloženými. Barvy připravte v CMYK, případně podle požadavků tiskárny — některé velkoformátové tiskárny přijímají RGB a převod provedou samy. Pokud používáte hotový návrh, např. plakát z plakaty.shop dodávaný jako PDF se spadávkou 3 mm a bezpečným okrajem, sami si ještě přečtěte všechny nápisy, telefonní čísla a adresy.

Na jaký papír plakát tisknout?

Do interiéru se nejčastěji používá lesklý nebo matný křídový papír o gramáži 135–200 g/m². Lehčí papír dobře sedí v klip rámu, těžší je tužší a lépe snese zavěšení bez rámu. Matný povrch omezuje odlesky ve výlohách a pod silným osvětlením.

Venku záleží na délce vystavení a na místě. Na plakátovací sloupy se používá papír typu blueback, přes který neprosvítá to, co bylo nalepeno dříve. Při delším vystavení dešti a slunci se lépe osvědčují syntetické materiály nebo tisk na tuhý podklad, např. PVC.